Cookie Consent by Free Privacy Policy Generator

Lucie Pečenková - Krutá diagnóza.

Můj příběh začal v říjnu 2014. Nejdříve velmi krutá diagnóza: agresivní karcinom v levém prsu, pak operace začátkem prosince - totální mastektomie levého prsu. Bohužel o pár dní později následovala další špatná zpráva, biopsie potvrdila metastáze v uzlinách, nutná byla proto další operace.

Můj příběh začal v říjnu 2014. Nejdříve velmi krutá diagnóza: agresivní karcinom v levém prsu, pak operace začátkem prosince - totální mastektomie levého prsu. Bohužel o pár dní později následovala další špatná zpráva, biopsie potvrdila metastáze v uzlinách, nutná byla proto další operace.

Můj příběh začal v říjnu 2014. Nejdříve velmi krutá diagnóza: agresivní karcinom v levém prsu, pak operace začátkem prosince - totální mastektomie levého prsu. Bohužel o pár dní později následovala další špatná zpráva, biopsie potvrdila metastáze v uzlinách, nutná byla proto další operace. 

Současně jsem byla zařazena do studiové léčby a koncem ledna jsem začala s první chemoterapií. Nežádoucí účinky se dostavily téměř ihned po podání, léky na nevolnost mi téměř vůbec nezabíraly. Začala jsem tedy navštěvovat kineziologii a hlavně přesvědčovat sebe sama, že bojovat musím. Dokonce jsem se rozhodla pokračovat dál v práci a snažila se dělat vše, jako před tím, už kvůli mé dvouleté dcerce. Říkala jsem si, že všem ukážu, že zvládnout se to dá.


V dubnu následovalo další kolo chemoterapií na 12 týdnů a začala i biologická léčba. Jenže se dostavily najednou myšlenky, že bych léčbu ukončila. Po 4 dávkách chemoterapie jsem se cítila zničená. Z pomyšlení, že mi do ruky proudí další chemie, se mi dělalo špatně. Moje paní doktorka onkoložka mě nakonec přesvědčila, abych v léčbě pokračovala. Vše jsem zvládla a chemoterapie mi skončily začátkem července. Pak jsem měla zhruba týden, kdy jsem vyjela s rodinou na Šumavu - na kola, na turistiku, abych se zregenerovala. A nastalo ozařování na 25 týdnů. A bylo rázem po letní dovolené. Ale i to jsme zvládli, chodili jsme na koupaliště a jezdili na kole.A pak 2. září 2015 skončila další část - ozařování. Začala jsem rekapitulovat své poslední měsíce a rozhodla se připojit k Belliskám (projekt Bellis Young and Cancer, který sdružuje mladé pacientky a také jednoho pacienta, které jsou po léčbě či v léčbě a bojují s touto nemocí). Díky Belliskám jsem zjistila, že to, co jsem prožila a prožívám je ve srovnání s některými z nich, naprosté nic. Belliskám vděčím i mimochodem za to, že jsem si v lednu 2016 pořídila své první běžecké boty a především zjistila, kolik mi dává běh pozitivní energie, která mi tolik chyběla. Jak jsem vlastně mohla žít bez běhání, to už si dnes nedovedu vůbec představit.

Biologickou léčbu jsem skončila v dubnu 2016. Zakončila jsem tuto etapu a rozhodla se, že v květnu poběžím svůj první závod - Avon Night Run v Brně. Byl to pro mě neuvěřitelný zážitek, měla jsem obrovskou podporu jak ze strany rodiny, kamarádů, tak i Bellisek. Běžela jsem hlavně pro ty, kteří s nemocí bojovali a prohráli i pro ty, kteří stále bojují. A věřím, že poběžím znovu.Nedávno jsem dělala rozhovor s jednou studentkou na téma rakoviny prsu u mladých žen. Ptala se mě, co mi rakovina vzala a co dala, pokud vůbec něco dala. Moje odpověď zněla. Vzala mi prs a uzliny, dala mi nový život, mnohem lepší.

 

Bellis Young & Cancer 2

 

Sdílet