Cookie Consent by Free Privacy Policy Generator

Přiběh Petry Tůmové : MŮJ ŽIVOT JE PUZZLIČKOVÝ OBRÁZEK

Den, kdy jsem se dozvěděla mou diagnózu, byl těsně před Vánoci, a já najednou nevěděla, co mám dělat... život se mi rozsypal na tisíc puzzličkových dílků.

Den, kdy jsem se dozvěděla mou diagnózu, byl těsně před Vánoci, a já najednou nevěděla, co mám dělat... život se mi rozsypal na tisíc puzzličkových dílků.

Celý rok 2010 se děly hrozné věci a já jsem bojovala... nejprve 2 operace - první: kvůli nádoru a hlavní uzlině, druhá : kvůli mikrometastáze v uzlině, hned po operaci mi pan doktor řekl, že budu muset podstoupit dost náročnou léčbu, protože nádor byl hodně agresivní... čekalo mě 8 dávek chemoterapií, které byly opravdu to nejhorší, co jsem v životězažila... při páté jsem to chtěla vzdát, chvílemi to bylo opravdu těžké... nakonec ozařování, a i když jsem byla hodně popálená, a ještě dneska mám na těch místech problémy, byla už legrace proti tomu všemu...

Když bylo po všem, hodně jsem odpočívala a měla čas hodnotit svůj dosavadní život. Hlavou mi běhalo... musím začít jinak... Je Ti 33 let, máš dvě úžasný děti a úžasný lidi kolem sebe... všichni jsou s tebou a tys to zvládla... a začala svoje puzzličky zase hezky dávat na svá místa.

Šlo to pomalu a někdy ztěžka, ale strašně jsem chtěla být zase maminka, která bude se svými dětmi dovádět. Těšila jsem se na obyčejnou procházku se psem, na sportování, které mi neskutečně chybělo. První lyžování po nemoci jsem zvládla, běžky a kolo taky, i když ruka (po operaci mízních uzlin) trochu zlobila.

Začala jsem chodit na delší procházky, abych ruku nechala v klidu - a z chůze jsem pomalu přecházela na běh... pár měsíců mi to trvalo... chůze, běh, chůze, běh... až z toho zbyl jen běh a začal mě opravdu bavit.

Neměla jsem nic... jen obyčejné tričko a kraťasy, ale když jsem vyběhla, cítila jsem se jako by mi patřil celý svět. Začala jsem potkávat známé i neznámé na běhacích místech a začali se z nás stávat „běhací kamarádi". Už jich mám hodně a jsou moc fajn...

Můjprvní závod byl právě Night Run Praha 2014 - čas byl děsnej, já opatrná, ale když jsem doběhla, řekla jsem si „tak tohohle pocitu se už nikdy nevzdám". Něco neuvěřitelného a nepopsatelného, to se musí zažít. Jak zhodnotit běhání? - běhám pro radost, běháním nabírám sílu, běhám pro dobrý pocit, při běhání si rovnám myšlenky,... prostě běhám z celého srdce... Běhání je jedna z puzzliček, která má svoje výjimečné místo a už v mém obrázku zůstane na vždy. Stejně, jako všechny holky a kluk z Bellisek, které jsem potkala na loňském ročníku Night Run Praha, aod té doby se účastním akcí, kde ukazujeme jak mít zdravá prsa a povídáme si se všemi, co mají zájem cokoliv o tétonemoci vědět....... a protože na všech Night Runech my, Bellisky, budeme - přijďte za námi do růžového stánku.

Puzzličky pomalu zapadají jedna vedle druhé, a skládá se mi z nich krásný obrázek naplněný láskou k životu.

Mějte se rádi, Peťka

Sdílet

Galerie